Když svět došel poznání....

A když svět došel poznání, Země se otevřela.

Otevřela se světlu a světlo vstoupilo, bylo mohutné, tato

jasná záře vystupovala z bytostí tak jemných a průhledných jako vodní hladina. 

Země se zachvěla vzrušením, tyto jemné vibrace oznamovaly

konec jedné etapy. "Pojď, pojď dál člověče, ukaž nám víru, svou i cestu tvou, ukaž nám přístav, kam směřuješ", zněl jemný hlas ve všech lidských bytostech po celé planetě.

Nitro matky Země bylo otevřené, a z lůna jejího proudilo

světlo, světlo nadpozemské, rozlévalo se do všech stran a vším proniklo. Kdo nebyl osvobozen, osvobodil se, kdo nebyl probuzen, probudil se.

"Tak jako vás naplňuje světlo, tak i Já jsem naplněna tímto

božským světlem", je to dar tisíců Sluncí propojených v mohutné spirále časem i prostorem, přijmeme jej společně, protože to nám bylo dáno, tak nám bylo předurčeno.

Tyto události navždy změnily svět a svět se probudil

v prostém poznání. V poznání, že existuje, to je opravdu důležité.

"Ty existuješ člověče, ty jsi"! "Teď si to opravdu uvědomuješ, teď to vnímáš, je to světlo co tě změnilo, a tys byl připraven, zasloužil sis to"!

V té čiré hladině blankytně modrého světla,

proplétajícího se mezi stromy, ptáky i lidmi, objevila se nová víra. 

Víra ve smysluplný lidský život, naplněný fungujícím společenstvím bytostí, propojených

a spolupracujících na jedné vlně, spirále, a vdechující tak život nové projektu Země. 

Země SPIRÁL, země propojené v nadčasovém portále,

spojené pupeční šňůrou a hlavně živé, existující, života schopné!