Život v Atlantidě 2

Když byli lidé nejvíce ztrápení a zbědovaní, našli v sobě sílu a odhodlání začít dělat změny. Pochopili, že nemají jinou možnost než razantně přehodnotit svůj přístup k nastalým událostem.

Vyvinuli enormní úsilí a začali hledat řešení. Pochopili, že nejvíce dokáží tak, že začnou spolupracovat. Vzali rozum do hrsti, napjali všechny své zbylé síly a začali konat.  Nebylo to ledajaké rozhodnutí, bylo to rozhodnutí zásadní a přelomové. Lidé si uvědomili, že spoluprací mohou dokázat nemožné. Vytýčili si cíle, kterých lze dosáhnout a směle se pustili do práce a budování nových zřízení a skupin, které se navzájem podporovaly a vycházely si vstříc.

Uvědomovali si mocné síly, jež jsou jim nápomocny a to jim dodávalo potřebnou sílu a schopnosti vytvářet monumenty, stavby, ale i obyčejné prosté věci každodenní potřeby.

Byla to spolupráce na všech úrovních, což jim umožnilo propojit své síly a pochopit tak lépe jeden druhého. Tato spolupráce byla něčím novým, ničím nezatíženým, zcela otevřeným, dalo by se říci, něčím vnitřně nádherným celistvým a opravdovým.

Lidem se otevíraly oči a zvuk jejich vibrací v nich probouzel pocity blaženosti a patřičnosti, toto jim ukazovalo směr a dodávalo sílu. Tato síla se probouzela a vzbuzovala dojem, že je nekonečnou spirálou, hybatelkou vesmíru a tak tomu i bylo. Bylo to přenádherné období, plné lásky a půvabu, který nebyl skryt ale zcela odhalen a tak každý mohl vidět, co bylo viditelné, protože nebylo co skrývat, vše bylo na povrchu k nahlédnutí, tak prostě a jednoduše jak jen bylo možné.

 I když to bylo prosté, neznamená to, že by to bylo nějakým způsobem obyčejné. Naopak, bylo to silné a vitální, čiré a jednoduché a zároveň přímočaré, protože každý mohl vidět tuto jasnost, která byla zřejmá a zřetelná.

Tetelila se a vlnila, mísila se a proplouvala, švitořila a šeptala všem lidem. „Jsem tu, zrozená“! Jsem síla, která zrozuje, jsem síla, co ničí, co ničí přetvářku a projasňuje vaše vidění. Můžete mě vidět ve slunci a v ranní rose, můžete mě vidět všude tam, kde z lidských očí plane touha po vzpomínkách na dobu, kdy naše těla byla propojená a sjednocená. Tam všude jsem! Jsem tam, kde je touha vidět, touha slyšet, vnímat a být. Opravdově! Všude tam jsem, připravena vzejít a ukázat svou pravou tvář…..