Jedině svobodné srdce, může být pravdivé...

Život v Atlantidě

 

ŽIVOT KRISTA-První část

Již jako malý, míval jsem zvláštní sny. Byly pro mne něčím částečně tajemným, mystickým, jasně přítomným, vše prostupujícím. Zcela a úplně jsem si uvědomoval jejich integritu s mou nejniternější podstatou. Vplouvaly a proudily mou duší, celým mým tělem. Vyzývaly mne, měnily a darovaly mi nové vědomí, Kristovo vědomí. Naprosto čiré, jasné světlo pokorně dlící a obklopující mou mysl, srdce i tělo.

Nebylo to něčím novým, co by se v naší skupině dělo ojediněle, nýbrž něčím, co bylo samozřejmé a zároveň čisté a opravdové. Rodilo se Kristovo vědomí ve všech Bytostech, protože všechny bytosti byly připraveny přijmout, uchovat a sdílet energii vědomí, jejíž byly nositeli. Na Zemi to mohlo být něčím zcela novým, něčím, co mělo teprve vyrašit, stát se skutečným a vzkvétat ve všech lidských bytostech.

Ale vesmír byl této energie plný. Tato plnost vyvolala expanzi, expanzi, která měla a také mění samotný vesmír a vede jej k dokonalosti - Universu......

Když byli lidé nejvíce ztrápení a zbědovaní, našli v sobě sílu a odhodlání začít dělat změny. Pochopili, že nemají jinou možnost než razantně přehodnotit svůj přístup, k nastalým událostem.

Vyvinuli enormní úsilí a začali hledat řešení. Pochopili, že nejvíce dokáží tak, že začnou spolupracovat. Vzali rozum do hrsti, napjali všechny své zbylé síly a začali konat.  Nebylo to ledajaké rozhodnutí, bylo to rozhodnutí zásadní a přelomové. Lidé si uvědomili, že spoluprací mohou dokázat nemožné. Vytýčili si cíle, kterých lze dosáhnout a směle se pustili do práce a budování nových zřízení a skupin, které se navzájem podporovaly a vycházely si vstříc.

Uvědomovali si mocné síly, jež jsou jim nápomocny a to jim dodávalo potřebnou sílu a schopnosti vytvářet monumenty, stavby, ale i obyčejné prosté věci každodenní potřeby.

Byla to spolupráce na všech úrovních, což jim umožnilo propojit své síly a pochopit tak lépe jeden druhého. Tato spolupráce byla něčím novým, ničím nezatíženým, zcela otevřeným, dalo by se říci, něčím vnitřně nádherným celistvým a opravdovým.

Lidem se otevíraly oči a zvuk jejich vibrací v nich probouzel pocity blaženosti a patřičnosti, toto jim ukazovalo směr a dodávalo sílu. Tato síla se probouzela a vzbuzovala dojem, že je nekonečnou spirálou, hybatelkou vesmíru a tak tomu i bylo. Bylo to přenádherné období, plné lásky a půvabu, který nebyl skryt ale zcela odhalen a tak každý mohl vidět, co bylo viditelné, protože nebylo co skrývat, vše bylo na povrchu k nahlédnutí, tak prostě a jednoduše jak jen bylo možné.

 I když to bylo prosté, neznamená to, že by to bylo nějakým způsobem obyčejné. Naopak, bylo to silné a vitální, čiré a jednoduché a zároveň přímočaré, protože každý mohl vidět tuto jasnost, která byla zřejmá a zřetelná.

Tetelila se a vlnila, mísila se a proplouvala, švitořila a šeptala všem lidem. „Jsem tu, zrozená“! Jsem síla, která zrozuje, jsem síla, co ničí, co ničí přetvářku a projasňuje vaše vidění. Můžete mě vidět ve slunci a v ranní rose, můžete mě vidět všude tam, kde z lidských očí plane touha po vzpomínkách na dobu, kdy naše těla byla propojená a sjednocená. Tam všude jsem! Jsem tam, kde je touha vidět, touha slyšet, vnímat a být. Opravdově! Všude tam jsem, připravena vzejít a ukázat svou pravou tvář…..

 

 

© 2012 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode