Když svět došel poznání....

A když svět došel poznání, Země se otevřela.

Otevřela se světlu a světlo vstoupilo, bylo mohutné, tato
jasná záře vystupovala z bytostí tak jemných a průhledných jako vodní
hladina. 

Země se zachvěla vzrušením, tyto jemné vibrace oznamovaly
konec jedné etapy. "Pojď, pojď dál, člověče, ukaž nám víru svou i cestu tvou,
ukaž nám přístav, kam směřuješ", zněl jemný hlas ve všech lidských bytostech po
celé planetě.

Nitro matky Země bylo otevřené a z lůna jejího proudilo
světlo, světlo nadpozemské, rozlévalo se do všech stran a vším proniklo. Kdo
nebyl osvobozen, osvobodil se, kdo nebyl probuzen, probudil se.

"Tak jako vás naplňuje světlo, tak i Já jsem naplněna tímto
božským světlem", je to dar tisíců Sluncí propojených v mohutné spirále
časem i prostorem, přijmeme jej společně, protože to nám bylo dáno, tak nám
bylo předurčeno.

Tyto události navždy změnily svět a svět se probudil
v prostém poznání. V poznání, že existuje, to je opravdu důležité.
"Ty existuješ člověče, ty jsi"! "Teď si to opravdu uvědomuješ, teď to vnímáš,
je to světlo co tě změnilo, a tys byl připraven, zasloužil sis to"!

V té čiré hladině blankytně modrého světla,
proplétajícího se mezi stromy, ptáky i lidmi objevila se nová víra. Víra ve
smysluplný lidský život, naplněný fungujícím společenstvím bytostí propojených
a spolupracujících na jedné vlně, spirále a vdechující tak život nové projektu
země.

Země SPIRÁL, země propojené v nadčasovém portále,
spojené pupeční šňůrou a hlavně živé, existující, života schopné!